Přístupnost webových stránek veřejného sektoru v České republice 

V ACTUM Digital pravidelně monitorujeme stav přístupnosti webových stránek jak zahraničních, tak tuzemských firem a státních subjektů. Právě proto jsme netrpělivě očekávali zprávu Ministerstva vnitra ze dne 22. prosince 2021 s názvem „Zpráva České republiky o výsledku monitorování přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru za monitorovací období 2020–2021“, která podle metodiky Evropské unie hodnotí vybraný vzorek webových stránek státní správy a samosprávy. V České republice je v současné době tato zpráva jediným zdrojem informací o stavu přístupnosti webových stránek veřejného sektoru.

Co za zjištění tedy tato zpráva přináší?

Koho se webová přístupnost týká

Na základě ustanovení a zákona č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací jsou (zjednodušeně řečeno) všechny subjekty veřejného sektoru povinny už od 23. září 2020 udržovat své internetové stránky v souladu s normou EN 301 549 V2.1.2, která se opírá o mezinárodně uznávaný standard WCAG 2.1. Cílem je zpřístupnit veřejný sektor všem, tedy i občanům s hendikepem, postižením, nebo vadami ovlivňujícími možnost přístupu k informacím v prostředí internetu. Tento globální trend označovaný jako „web accessibility“, označovaný velmi často numeronymem a11y, nicméně přináší výhody naprosto všem uživatelům. Při dodržení pravidel standardu WCAG je totiž internetová stránka uživatelsky přívětivější díky čtyřem základním principům: Vnímatelnost – Ovladatelnost – Srozumitelnost – Stabilita.

Ve Spojených Státech je povinnost dodržovat tato pravidla vyžadována už i po i všech soukromých společnostech. Jen v letošním roce bylo v USA evidováno 4 055 žalob pro nedostatečnou přístupnost webové stránky. V EU se stane zajištění webové přístupnosti povinným pro všechny (tedy nejen pro veřejný sektor) už v roce 2025.

Výsledky měření

Zpráva odboru eGovernmentu Ministerstva vnitra hodnotila zjednodušenou metodou sledování 286 internetových stránek, důkladnou metodou 24 internetových stránek a 17 mobilních aplikací.

Takto vypadají výsledky a údaje z měření:

Internetové stránky	Zjednodušená metoda	Důkladná metoda
Nejčastější chybovost	68 % - 1.4.3 Minimální kontrast  43 % - 1.3.1 Informace a vzájemné vztahy  42 % - 2.4.4 Účel odkazu (v kontextu)	58 % -1.4.3 Minimální kontrast  54 % - 2.4.4 Účel odkazu (v kontextu)  46 % - 1.1.1 Netextový obsah
Neshoda v prohlášení o přístupnosti	198	16

 

U kontrolovaných subjektů byly nalezeny nedostatky zejména u povinností:

• zveřejnit a aktualizovat prohlášení o přístupnosti internetové stránky dle zákona o přístupnosti,
• učinit internetové stránky vnímatelnými – zejména zajistit soulad s kritériem úspěšnosti 1.4.3 Minimální kontrast, 1.3.1 Informace a vzájemné vztahy,
• učinit internetové stránky ovladatelnými – zejména zajistit soulad s kritériem úspěšnosti 2.4.4 Účel odkazu (v kontextu).

Co z toho můžeme vyčíst?

• Úřady a instituce, které jsou povinné řídit se normou EN 301 549 nedodržují zákon.
• Většina subjektů nemá ani správně sepsané Prohlášení o přístupnosti. To například znamená, že z prohlášení se uživatel nemá šanci dozvědět, které části webu již standard splňují, které ne a proč.

Mnohem důležitější je ale to, co ze zprávy vyčíst nemůžeme:

• Jaké webové stránky / povinné subjekty byly předmětem monitoringu
• Jaký výsledek byl zjištěn u jednotlivých monitorovaných webových stránek
• Podrobný popis shody s normou u jednotlivých kritérií testovaných stránek
• Není známa přesná metodika testování jednotlivých kritérií úspěšnosti podle normy EN 301 549 / WCAG 2.1.

Výsledkem měření je tedy vlastně jen údaj o procentuálním výskytu tří nejčastějších chyb. Taková informace je však zcela nedostatečná pro odbornou i laickou veřejnost, byť splňuje požadavky směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2016/2102.

Zpráva zároveň přináší další zajímavá zjištění:

• Zpráva konstatuje, že „žádný z automatických nástrojů v tuto chvíli nedokáže zcela ověřit soulad s kritérii přístupnosti“.
  
  • Znamená to, že zjednodušená metoda testování 286 webových stránek má prakticky nulovou průkaznost.
  • Toto zjištění není neočekávaným. Jak uvádějí různé výzkumy i naše zkušenosti, automatizované nástroje jsou schopny odhalit pouze cca 25 % nedostatků, které navíc musí být manuálně validovány. Samotná metodika zjišťování tak vykazuje vážné nedostatky, díky kterým není možné získat relevantní výstupy.
• Přesto, že by měla být zpráva zcela transparentní, výsledky jsou prezentovány jen subjektům, které byly součástí sledování. Veřejnost informována není.
  
  • Takový přístup nám nepřipadá správný. Veřejný sektor by měl být zcela bezbariérový a zároveň transparentní, a to i nad rámec aktuálně platné legislativy. Jde o přístup k občanům, ale také o správný příklad pro soukromý sektor ve vztahu k přístupu k zákazníkům, zejména k těm se specifickými potřebami.

Jak to tedy dělat správně?

Domníváme se, že nestačí jen umístit na web převzatý vzor Prohlášení o přístupnosti a tím si „splnit“ povinnost. Dostatečný soulad s normou nezajistí dokonce ani kontrola automatickými nástroji. Každý web povinného subjektu by měl projít důkladným auditem přístupnosti nezávislým auditorem podle aktuálně platné metodiky WCAG 2.1. Tento audit představuje dostatečný podklad nejen pro Prohlášení o přístupnosti, ale poslouží také jako podklad pro následné změny vedoucí k zajištění skutečné přístupnosti webových stránek. Zároveň by měly být stránky pravidelně monitorovány, aby byla zajištěna jejich dostatečná přístupnost v čase, a to s ohledem na množství dynamických změn, kterými webové stránky obvykle procházejí.

Zpráva o přístupnosti Ministerstva vnitra bude hodnotit stav stránek každoročně, opět na stanoveném vzorku. Věříme, že veřejnost bude v příštím roce lépe informována a že dojde i k napravení výše zmíněných nedostatků. Věříme, že bezbariérový internet je v dnešní době nezbytnou součástí lidských práv. Kdo jiný by měl v tuto chvíli nabízet přístupnost všem bez výjimky, než státní správa a samospráva? A to nemluvíme o tom, že instituce veřejného sektoru jsou povinny dodržovat zákon.

 

V dalších článcích, které pro vás připravujeme, se budeme zabývat podrobně webovými stránkami těch institucí státní a veřejné správy, které jsou dle zákona povinným subjektem. Budeme si všímat zejména toho, v jakém souladu je Prohlášení o přístupnosti se skutečností, a na nedostatky budeme upozorňovat. Budeme zároveň ukazovat konkrétní příklady neřešených prohřešků proti bezbariérovosti webových stránek, a to zejména těch, které lze podle našeho názoru odstranit s vynaložením minimálního úsilí.